Průhonická oskeruše
49.9817339N, 14.5447211E
o: 302 cm (měřeno v projmutí kmene) (2020)
Krásnou osobitě rostlou oskeruši najdeme i ve slavném Průhonickém parku. Miroslav Kovanda ji ve 20 let starém článku popisuje takto:
"V průhonické Oboře roste jediný starý strom jako solitér uprostřed malé loučky v oddělení 173 nad strmým východním břehem rybníka Bořín. Kmen se silně torzní zkřivenou borkou se větví v pět silných, široce rozložených, místy prosychajících větví (šestá, uschlá větev byla před časem odříznuta), nejhezčí pohled na tento přírodní skvost je ze severní strany. O stáří ani o původu není nic známo, jistě je to však exemplář nejméně stoletý, což by odpovídalo datu založení Obory (1885). Zachoval se záznam z roku 1927, kdy celý park přešel do vlastnictví tehdejšího československého státu, výška 15 m, obvod kmene 181 cm. Dnešní stav je výška asi 32 m a obvod kmene 298 cm".
Kovanda M. (2001): Průhonická oskeruše. - Zpravodaj ochránců přírody okresu Praha-západ 22: 19-20.
Z hlediska výskytu se jedná o zajímavý exemplář. Z bližšího ani širšího okolí není další podobný strom historicky známý. Zajímavý je i fakt, že plody stromu jsou bronzově a rzivé, se silnou kožovitou slupkou. Výskyt stromů s podobnými plody patří celkově mezi vzácné a v České republice se s nimi setkáme jen velmi zřídka. Větší výskyt stromů s podobnými plody je známý z Německa (Hesensko) a Francie (kraj Sarthe).
Současný stav (2021) je už bohužel zase o něco horší. Na podzim roku 2020 totiž došlo k vylomení dalšího ramene, které se odlomilo vlivem zatížení obrovským množství plodů, které tento rok oskeruše vyprodukovala. Přesto strom i nadále působí velice impozantně.
V roce 2022 byl proveden silný redukční řez.
Pozn. Zakladatel parku hrabě Arnošt Silva Tarouca (1860–1936) se v roce 1885 seznámil s Marií Antonií hraběnkou Nostitz-Rieneck (1863–1934), pravděpodobně nejbohatší nevěstou v Čechách. Její děd Jan Nepomuk hrabě Nostitz-Rieneck koupil v roce 1800 průhonické panství, dal upravit zámek do klasicistní podoby a věnoval se budování krajinářského parku (terénní úpravy, zvětšení Podzámeckého rybníka, úprava ramen Botiče, Gloriet). Protože jeho syn Albert František hrabě Nostitz-Rieneck byl státním úředníkem ve Vídni, zůstaly Průhonice opuštěné. I když hrabě Nostitz odešel v roce 1858 z Vídně, vrátil se do severních Čech na rodové sídlo Trmice a staral se o své hnědouhelné doly. Když zemřel, Marie vlastnila kromě dolů ještě 13 statků (např. Žernoseky, Řehlovice, Vrchnice), z nichž Průhonice byly největší, ale 33 let neobydlené a park zarůstal. Dalších úprav se ujal až po roce 1885 sám Arnošt Silva Tarouca.
(zdroj Botany.cz, upraveno)
...rod Nostitz-Reineck tedy působil v oblasti Velkých Žernosek (od r. 1667, kde oskeruše roste a je tedy možné, že se oskeruše dostala do Průhonic už během prvních úprav parku, které provedl Jan Nepomuk hrabě Nostitz-Rieneck, který strom mohl znát. Rzivé a netradiční plody, ale mohou potvrzovat i import z Německa nebo Francie, kde jsou tyto rzivé plody častější. V oblasti Č. Středohoří stromy se rzivými plody zatím nalezeny nebyly. Dalším otazníkem pak je i fakt, že pozemky s rybníkem Bořínem za tehdejší oborou, kde oskeruše roste, se Silva-Taroucovi podařilo koupit až v roce 1904. Strom je ovšem podle výše uvedených údajů z roku 1927 nepochybně starší, sám strom tedy určitě vysadit nenechal. Je možné ale i to, že tento dílčí pozemek už jeho předchůdce koupil dříve a strom nechal vysadit on.